Student World

Termín podání přihlášek na většinu českých vysokých škol je sice ještě relativně daleko, nicméně mnozí uchazeči již předem vyhledávají informace o možnostech studia na VŠ. V časopisech určených maturantům, na internetu či v denním tisku bývají k dispozici nejrůznější seznamy a tabulky vysokých škol. Ne každý má to štěstí, že se na zvolený obor dostane bez přijímaček, a tak na většinu uchazečů čekají měsíce přípravy a také nejistoty. Rozumný uchazeč se proto při výběru oborů, na které se bude hlásit, snaží zohlednit i šanci na přijetí.

Podívejme se na tradičním mýty a omyly. Často se v tisku potkáte s následujícími tabulkami:

Možná se ptáte, v čem je problém těchto statistik? V ČR se uchazeč zpravidla nehlásí na jen na fakultu, ale na konkrétní obor – a těch např. na filozofických fakultách bývají desítky. Na některé z oborů nich je velmi náročné se dostat, na jiné „berou takřka každého“ (i na prestižních VŠ). Souhrnná čísla za celou fakultu jsou možná zajímavá pro vedení univerzit, pro uchazeče už méně: je to podobné, jako kdyby nás zajímalo, jaké teploty budou o víkendu a místo toho jsme se dozvěděli, jaký je teplotní průměr v dané lokalitě za celý rok…

Poněkud lépe bychom na tom byli v momentě, kdybychom měli tato čísla pro jednotlivé obory. I tento údaj však skýtá jistá úskalí. Dozvíme-li se, že např. na obor všeobecné lékařství na jisté fakultě berou každého třetího, znamená to, že máme šanci na přijetí jedna ku třem? Nezapomněli jsme při těchto úvahách na nějaké předpoklady? Představme si uchazeče, který dosahuje špičkových výsledků v olympiádách z chemie a biologie a naproti tomu uchazeče, který je v obou předmětech nepříliš schopný: mají oba skutečně stejnou šanci „jedna ku třem“? Takováto čísla se totiž týkají jakýchsi hypotetických „průměrných“ uchazečů, ale konkrétní uchazeč potřebuje co nejpřesněji odhadnout především svoji šanci na přijetí.

Jak postupovat při odhadování šance na přijetí?

Podle čeho tedy šanci na přijetí nejlépe odhadnout? Klíčem jsou testy použité v předchozích přijímacích řízeních spolu s percentilovými či decilovými tabulkami. Na jejich základě můžeme zjistit – poté, co si cvičně vyzkoušíme loňský test – zda bychom patřili např. mezi nejlepších deset, dvacet, třicet, … procent studentů, kteří daný test psali. Pak už jen stačí zjistit, jaký percentil byl zapotřebí na daný obor a tomu přizpůsobit přípravu.

autor Martin Víta